Polská legie
Nejprominentnější místo mezi národními dobrovolníky si získali Poláci, kteří se snažili o obnovu Polského státu. Třetí dělení Polska bylo nakonec ratifikováno vídeňským kongresem v roce 1815, přičemž Rakousku zůstala západní Halič s Krakovem a východní Halič se Lvovem, Prusku (od roku 1871 Německu) zůstali Západní Prusy a Poznaňsko. Zbývajíci část původního Polska, asi 80% území a přibližně 60% obyvatelstva se nakonec dostalo do ruských rukou, Po roce 1867 poskytla Vídeň celé Haliči určitou míru kuturní a jazykové autonomie, takže Rakousko-Uhersko se stalo pro všechny Poláky (a zvlášte ruské) poměrně atraktivním vzorem.
Hlavním cílem polských politických aktivit do té doby však bylo sjednocení všech bývalých polských oblaství v rámci Ruského carství, pouze představitelé polského radikalismu považovali obnovu polské samostatnosti.
Józef Piłsudski, pozdější vůdce nezávislé Polské republiky, byl 30.července 1914 postaven do čela polské paramilitární organizace, která se nazývala Strzelcy. O tři týdny později, 19.srpna 1914, rakousko-uherské Hlavní velitelství souhlasilo s výstavbou tzv. Polské legie v západní a východní Haliči, přičemž vnitřním velitelským jazykem se stala polština. Józef Piłsudski se stal velitelem 1. pluku polských střelců. Bez ohledu na kritický vývoj situace v haliči pro rakousko-uherskou armádu Polská legie přitahovala obrovské množství dobrovolníků, takže ještě v listopadu 1914 došlo k vytvoření Brigády polských střelců Tato brigáda byla sice značně oslabena při svém nasazení na frontě v zimě 1914/1915, ale nový příliv dobrovolníků na počátku roku 1915 umožnil obnovení její bojeschpnosti a následně nasazení na frontě od března do července 1915.
Po okupaci Lvova ruskými vojsky došlo v Krakově koncem roku 1914 k vytvoření 2. brigády polských střelců z východohaličských dobrovolníků, do jejího stavu náležely dva pěší pluky, tři polní dělostřelecké baterie a dvě jezdecké eskadrony. Brigáda dosahovala výrazných úspěchů v oblasti Bukoviny po celý rok 1915, což bylo dáno také tím, že nebojovala v kritických zimních měsících 1914/1915. Později byly také vytvořenyzáklady 3. brigády. Všechny tři svazky byly v létě 1916 nasazeny při zastavení ruské tzv. Brusilovovy ofenzívy a v srpnu 1916 byly tyto tři brigády sloučeny do Polského pomocného sboru (Polnisches Hilfskorps).
V roce 1917 ztroskotal pokus Vídně a Berlína o obnovu polského království, což bylo zapříčeněno mimo jiné ruskou březnovou ravolucí. V té době došlo k rozpušntění značné části polských jednotek a byla zachována pouze 2. brigáda polských střelců, jež zůstala loajální Rakousko-Uherskou až do počátkou roku 1918.
Stejnokroje příslušníků polských jednotek se v průběhu války mnohokrát změnily a dobové fotografie nám ukazují různorodost stejnokrojových součástí, doplňků a hodnostních označení. Lze tedy uvést pouze nejvýznamější prvky. Pokrývku hlavy tvořila polská čapka a to buď měkká maciejówka, nebo vyztužená rogatywka. Příslušníci hulánských eskadron nosili vyskou hulánskou čapku, odkazující na polské jezdectvo napoleonského období, výška těchto čapek však byla proměnlivá. Na všech pokrývkách hlavy se nacházela buď červenobílá kokarda, nebo kovový znak s polskou orlící, doplněný písmenem S (strzelcy) nebo L (legion).
Hodnostní označení tvořili pásky a krokve poddůstojníků a hvězdičky důstojníků, které byly kombinovány s pilovým lemem límcových výložek. v letech 1914 až 1916 měli poddůstojníci a mužstvo tento lem v červené barvě a důstojníci stříbrný. stejně jako u tyrolských střelců měly hodnosti označovat růžice, a stejně tak i zde vyvolaly nesmírný odpor a část důstojníků na znamení prostestu chodila bez označení hodnosti. Na podzim 1916 došlo ke změně stejnokrojového předpisu i hodnostního označení. pilový lem na límci se stal základním znamením příslušníků polských jednotek, přičemž poddůstojníci a mužstvo jej měli v červené barvě, nižší důstojníci stříbrný a vyšší důstojníci zlatý. Konkrétní hodnost pak označovaly standartní šesticípé hvězdičky. Standartu se také přiblížil stejnokroj v barvě štící šedi, doplněný silnými vlněnými podkolenkami nebo ovinovačkami. Později se barva změnila na polní šeď, ale střih stejnokroje zůstal zaachován. Dobové fotografie ukazují, že jednotlivé polské jednotky se od sebe lišily různými stejnokrojovými doplňky. Zatímco příslušníci 1. brigády polských střelců nosili límcové výložky v červené barvě (nebo nenosili žádné), příslušníci 2. brigády polských střelců měli výložky zelené barvy. Další barvy výložek byly určeny pro druhy vojsk a služeb - pro dělostřelectvo černá, pro jezdectvo karmínově červená, pro zdravotnictvo bílá.
Výzbroj byla buď standartní rakouská všech možných modernějších vzorů, nebo kořistní ruská. Šavle vz. 1904 byla určena pro hulánské eskadrony (postupně jí nahradila kořistní ruská kozácká šavle), zatímco důstojníci nosili pěchotní šavli vz. 1861 doplněnou stříbrno-černou šňůrou k šavli se stříbrným třapcem. Ovšem na dobových fotografiích můžeme také vidět polské důstojníky s kořistními ruskými důstojnickými šavlemi.
